Historie, funkčnost a klima v jediném propojeném řešení. Tak by bylo možné formulovat motto návrhu nového řešení veřejných venkovních prostranství Výstaviště Praha. Návrh projektu se zaměřil na revitalizaci prostoru před Průmyslovým palácem a jeho okolí o celkové rozloze více jak 64 000 metrů čtverečních.
S vlčími bobky, které jen tak někdo nenajde, nemá slogan nic společného. Jde o vlčí bob mnoholistý nebo také lupinu mnoholistou, invazní plevel, který sice nádherně kvete, ale decimuje původní rostlinstvo už i v Krkonoších, nejen na Šumavě a v nížinách. Navíc je smrtelně jedovatý pro lidi i zvířata, především semena. Pracovníci národních parků museli proti této invazi nějak zasáhnout, rostlina se totiž nesmí hlavně dál vysemeňovat. A právě v Krkonošském národním parku vymysleli zajímavý způsob. Sami trhají a rozdávají nádherně rozkvetlé kytice vlčího bobu a nabádají lidi, aby v přírodě dělali to samé.
Mnoho rostlinných druhů se přizpůsobilo závislosti na specifických opylovačích. A že se dovedou parádit. Vytváří fantastické bizarní květy, třeba napodobují včely, můry, netopýry, našpulené rtíky, střevíce a holubičky. Nebo tak fantasticky zapáchají, že se jim vyhnete obloukem. Jiné uvězní opylovače a pak zase pustí na svobodu, některé požírají živočichy. Rády se také pyšní mnoha různými barvami. Nejstarším fosilním nálezem je mechorost (prvohorní ordovik, cca 460 milionů let). Je toho spousta, čím nás rostlinná říše může překvapit. Pobavte se tímto kvízem.
Letošním trendem zahradnické sezóny se stávají střídmé kompozice trvalek a travin. Rádi bychom vám představili jednu ze zahrad našeho širokého portfolia, kterou navrhla Ing. Alena Fedurcová a realizovala společnost LandART atelier s.r.o. Zahrada je barevně spíše jednoduchá a proto působí klidným dojmem. Vracíme se v myšlenkách k inspiraci přírodou, kde barevnost a pestrost sortimentu není zcela přirozená.
Většinou to běží po dvou kolejích. Část zahrady vedeme jako produkční zónu se záhonky s jedlými plodinami, část si necháváme pro parádu. Jenže to striktní rozdělení na jedlé a krásné platit nemusí. I ty krasavice jsou totiž často k jídlu. A jak!
Zahradu za svým domem obvykle chápeme jako prostor důvěrně známý, velkorysý, pohostinný. Po všech stránkách bezpečný. Přesto může být epicentrem rizik a nebezpečí. Ne nutně pro vás, ale třeba pro hrající si děti sousedů nebo pejska, kterého k vám vypustila proběhnout návštěva.
Naučte se pěstovat a množení bromélií: správný substrát, světlo, zálivka a techniky řízkování. Tipy pro zdravé a kvetoucí exotické rostliny. Podívejte se na video.
Naučte se pěstovat čemeřice: polostín, humózní půda, zálivka a dělení trsů. Tipy pro bohaté zimní kvetení těchto trvalek.
Skalničkám se lidově říká také kozenky a jejich specifikem je, že jde většinou o plané druhy, tedy nešlechtěné. Jsou samozřejmě výjimky, například Lexikon skalniček prezentovaný na stránkách skalnicky.cz zahrnuje 1406 rodů a 13 128 druhů, ale i 738 subspécií (poddruhů) a 600 variet (šlechtěných kultivarů). A zdaleka nejde o všechny, na které můžeme narazit.
Hlavním smyslem předzahrádek byla hlavně reprezentace. Předzahrádka ukazovala, že hospodyně si dovede své prostředí zkrášlit, byla její jakousi vizitkou. Zároveň ale dům začleňovala do okolní zeleně, v sezóně samozřejmě především pestrými květy. Většinou se předzahrádky budovaly v případě řadové zástavby, kdy domy stály v hlavní rovině s hlavní komunikací. A právě takové domy se staví i dnes. Paradoxně však byly dříve předzahrádky natolik oblíbené, že se objevovaly i před staveními, která byla jenom tu a tam rozeseta v kopcích.
Trvalky, to je vlastně každoroční zázrak v zahradách. Přežijí v půdě zimu v podobě zásobních orgánů (nejčastěji cibulek, hlízek a oddenků) a na jaře se začnou drát z půdy opět na povrch. Některým stačí před zimou trochu mulče, případně chvojí, jiné přežijí pod zemí i bez ohledu na teploty a počasí. A jedno mají trvalky společné, většina z nich nádherně kvete. Některé brzy na jaře, jiné později, mnohé druhy vydrží kvést od jara až po celé léto, jiné vykvetou až na konci léta, nebo až na podzim.
Kdo se chtěl letos líbat na prvního máje pod třešní nebo višní, měl smůlu. Musel se smířit s jabloněmi a hrušněmi, třešně letos odkvetly ještě v dubnu. Dubnové kvetení se prostě prolnulo s květnových. A květnové? To už nyní zůstává při déle trvajícím nočním ochlazení jaksi standardní, běžné. Hlavní roli předtím hrálo příliš teplé jaro. Přesto ale je právě květen pro kvetení mnoha rostlinných druhů nadále tradiční. Které to jsou?
V různých internetových rádcích, receptářích a hobby magazínech se neustále dočítáme, co děláme v zahradách špatně, čeho se máme vyvarovat, co a jak dělat správně, co je důležité a co méně. Zahradnických (respektive zahrádkářských) přešlapů bychom našli desítky, stovky, postupnou selekcí bychom pak mohli vypíchnout třeba 10, jenže největší zahrádkářské přešlapy jsou vlastně 2 a oba dost souvisí i s povahovými rysy zahrádkáře. Za prvé metoda pokusu a omylu a za druhé megalomanie.
Jako každé jaro i letos sváží dychtiví zahradníci o víkendech z velkoobchodů celé palety s pytli kořenového mulče. Jsou to tuny a tuny materiálu, který sypou mezi záhonky. A také tisícikoruny na výdajích. Možná to dělají proto, že neví, že to jde i jinak. Laciněji a užitečněji.
Předně je třeba říci, že na každý trávník existuje řešení, lék. Prodávají se směsi travního osiva, případně luční směsi, které zacelí jakýkoli problém. Stačí provést vertikutaci, aerifikaci, trávník pak pořádně vyhrabat, pohnojit, dosypat písek, dosít a pořádně zalévat. Jenže na druhou stranu jsou trávníky, hlavně ty dokonale střižené, vysoce neekologické a neekonomické, i proto stojí jejich výměna za něco jiného určitě za úvahu. Jaká řešení se nabízí?
Pokojové rostliny nám zlepšují náladu, přináší do našich obydlí kousek přírody, mnohé dovedou pohlcovat jedovaté látky z ovzduší, zvyšují vlhkost vzduchu, léčí svou zelení i naše oči. A když vykvetou, je to vždy malý zázrak. A toho chlubení… Jenže některé z nich má doma málokdo, jiné jsou skoro všude. Karel Čapek kdysi ve své útlé knížce Zahradníkův rok dokonce vytvořil typologii pokojovek podle profesí. Nechybí například ani květena uzenářská. Báječné čtení. A co vy? Poznáte nejběžnější z pokojových rostlin současnosti?
Zbystřit by nyní měli včelaři i milovníci medu. Když se trochu oteplí a sluníčko nabere na síle, mohou se v přírodě objevit první bzučící včelky a těžkopádné helikoptéry čmeláků už v únoru. A mají hned hlad, potřebují nabrat energii. Kde ji ale vzít? Je třeba najít první kvetoucí rostliny, což je ale docela fuška. Představte si, že jste letící a hladová včela, a že hledáte první kvítky. Na jaké rostlinstvo byste se zaměřili?
Sněženky jsou neuvěřitelnými rostlinami. Jejich existence má tolik benefitů a zahrnuje tolik zajímavostí, že byste v rostlinné říši těžko hledali srdnatější bojovníky o svou existenci. Přitom jsou to rostlinky drobné a nenápadné, křehké, které kvetou jenom chvíli, doslova se derou ještě promrzlou půdou skrz sníh. Dovedou si jej dokonce rozehřát, rozpustit. A pak postupně zmizí. Jako by tu nikdy nebyly.
Mnoho z nás vnímá 14. únor jako svátek všech zamilovaných. A také milostných kýčů. Přesto je možné obdarovat milovanou bytost i něčím, co doslova vezme u srdíčka a přesto o kýč nepůjde. Nemusí to být zrovna drahý puget růží. Srdíčková voskovka totiž tvoří lístky v podobě zelených srdíček, která lze zasadit, zapustí kořínky a na světě jsou ROSTOUCÍ SRDÍČKA.
Exotické ovoce. Pro ty starší synonymum nekonečných front s cílem získat před Vánoci alespoň dva kilogramy banánů, pomerančů a mandarinek. Ovšem pro zcestovalé doslova labužnický ráj na zemi. Rajská zahrada světa. Vyznáte se v exotických libůstkách, kvůli kterým se konaly dobrodružné výpravy a dnes plují lodě po všech oceánech?
