Potřebu změny zpravidla vycítíme až tehdy, kdy už je pozdě. A to platí i v případě zaneřáděných kuchyní. Teprve v ten moment, kdy se v nich každá aktivita stane nesmírně komplikovaná, začneme přemýšlet, jak to vůbec mohlo zajít tak daleko. Tohle jsou ty přehlížené signály, že vaše kuchyně spěje ke katastrofě.
Když otevřete příborník, co vidíte? Pokud jen příbory, je všechno nejspíš v nejlepším pořádku. Jenže ony to nemusí být jen klasické příbory a specialitky jako dezertní vidličky nebo malé lžičky. Co třeba otvíráky na konzervy, vývrtky, sítka a čajítka?
Co třeba nepoužité plastové příbory z fastfoodu a nerozbalené čínské jídelní hůlky? Pořád je to sice o jídle… ale než se nadějete, je příborník skladištěm pro nepoužívané kuchyňské nože, mačkátko na česnek, louskáček na ořechy, vykrajovátka cukroví a tu podivnou mřížku na bramborový salát.
)
Nebo na plastové střičky a dávkovače léků, které už hodnou chvíli nepoužíváte. Když se tohle všechno v příborníku začne hromadit, už začínáte cítit, že tu něco nesedí. Otázka zní, jestli je obsah vašeho příborníku o příborech (pak je vše v pořádku), anebo se uvnitř něj nachází i věci dost ne-příborového charakteru. Pokud musíte při chystání příborů na stůl probírat a hledat masu věcí nepotřebných, je to určitý signál, že je něco v nepořádku.
)
Šuplík vymezený nepořádku
Ale raději hned dál. K veteši, braku a haraburdí. Zkrátka zásuvce na naprosto nezbytné věci. Každý ji a její obsah asi nazývá trochu jinak, ale nikdo její existenci nepopírá. Najdete ji prakticky v jakékoliv domácnosti. I když by jí to nejvíc slušelo někde u ponku v dílně, nejčastěji na ni narazíte právě v kuchyni. Byť tedy věci v ní s přípravou pokrmů moc nesouvisí. Jsou to spíš předměty všední nepotřeby.
Náhradní baterie, pasti na potravní moly, svinovací metr, sáčky, prskavky od loňských vánoc, korkové zátky a víčka od zavařovaček. Věci, které se použijí „jen někdy“ a proto se pohromadě nachází v nějakém zastrčeném šuplíku. Funguje trochu jako černá díra, protože se v něm záhadně objevují nejrůznější věci, které spadají do překrývajících se kategorií „to se bude hodit“ a „přeci se to nevyhodí“.
)
To, že takovou zásuvku s chaoticky neuspořádanými nezbytnými věcmi máte, neberte jako poklesek. Dokud, a to je opravdu důležité, máte v kuchyni jen jednu takovou… Jakmile se šuplíků na to užitečné haraburdí nachází ve vaší kuchyni víc, a nejde už vlastně rozpoznat, který je který, začíná to být zlé.
Systém, který nefunguje
Proč? Mít ve věcech okolo sebe systém, to je naprosto v pořádku. Stejně jako to, že ten systém bude jenom váš a nikdo jiný mu třeba nerozumí. Dokud ten „systém“ a uspořádání věcí v kuchyni dobře slouží k vašemu prospěchu, nic špatného se neděje. Jakmile ale systém, nastavený na vaše měřítka, začne selhávat i pro vás, je to pořádný problém.
Jak poznáte, že k něčemu takovému došlo? Když ve své kuchyni musíte hledat (a nemůžete najít) věci. Třeba proto, že se ztratily kdesi v širokém prostoru mezi příborníkem a zásuvkou na nezbytné věci. Když věci, které potřebujete, nejsou tam, kde by se podle vás měly nacházet. To už je průšvih jasně ve vzduchu, je to signál toho, že se z kuchyně stalo skladiště nepořádku.
)
Vypozorujete to třeba i tím, že zhodnotíte, kolik vlastně těch chytrých robůtků, strojků, míchačů, topinkovačů a toustovačů v kuchyni „někde“ máte, aniž byste je v posledních X měsících kdy použili. Fakticky jen zabírají prostor. A zrovna tak o selhání systému vypovídá to, že se vám určité kuchyňské náčiní a sady pomůcek začnou duplikovat. Koupíte nové, protože jste už dlouho neviděli – nebyli schopni najít – ty staré. Které tam někde ovšem jsou.
Není místo na práci
A dál? Myčka na vás přátelsky zapípá, že už má hotovo. Ale vy se i tak zdráháte z ní umyté nádobí uklidit. Protože jste podvědomě rádi, že aspoň tam v myčce hezky srovnané je. Jakmile si tedy začnete chodit pro čisté nádobí a příbory raději do myčky, než do příborníku nebo komody, už s tím problémem věčného chaosu vlastně žijete.
Dílem i proto, že předměty, které v kuchyni používáte, nejsou stabilně na jednom místě, ale kdekoliv mezi myčkou, dřezem, komodou nebo šuplíky. Dochází tím k narušení základních procesů práce vaší kuchyně, protože už za chvíli se ty samé předměty mohou začít objevovat vlastně kdekoliv, kam je zrovna odložíte. Vlákna reality se začnou rychle trhat a bude je nahrazovat bezbřehý zmatek.
)
Chystání servisu na stůl je peklo, protože ničeho není nikdy dost. Jeden talíř se myje v myčce, další je třeba ve dřezu, pod třetím je bábovka, se čtvrtým si hrají děti a pátý jste vlastně rozbili včera. Dostat na stůl sadu shodných vidliček a nožů je skoro nemožné, protože pekelný nepořádek už v kuchyni naplno kraluje.
Vaření je zkouška nervů, protože nikdy nemáte po ruce tu správnou vařečku nebo obracečku, zato v šuplíku máte nejméně tři různá šťouchadla na brambory. Nemluvě o tom, že než začnete vůbec vařit, musíte si nejprve na kuchyňské lince udělat místo. Protože v záplavě spotřebičů, neumytého nádobí, zbytků od poslední chystané snídaně a týden staré pošty není k hnutí. To už je vlastně hrubé finále.
)
Navrátit kuchyni zpět do normálu
Pochopitelně, že pobyt v takovém prostoru je nesmírně frustrující a organizační zmatek vyčerpávající. Není divu, že v něčem takovém vařit je zkouškou nervů a rozhodně vás to ani nemůže bavit. Řešení možná vidíte v tom, že si pořídíte novou kuchyni. To je ale dost drahé a nákladné opatření. Takže - dá se s tím něco jiného dělat? Jistě. Je to ale radikální a bolavé.
Protože se budete muset pustit do úklidu, při němž se budete muset vrátit takříkajíc ke kořenům toho, k čemu má být kuchyně dobrá. A nemilosrdně z jejího prostoru budete muset vyhostit naprosto všechny věci, které v ní nemají co dělat a za ta léta se tam „nějak“ nastřádaly.
)
Možná budete překvapení, kolik těch zbytečných krámů, zdvojených a nekompletních sad nejrůznějšího náčiní, vlastně máte. Je to ale cesta k tomu, jak vrátit kuchyni vykolejenou nepořádkem zpátky na trať. A znovu vrátit radost z vaření tam, kam patří. Neuspořádané kuchyně, které se přehlížením signálů stávají skladišti nepořádku, totiž k radosti z vaření nikdy nebudou.
Zdroj: realsimple.com
)
)
